Nejlepší nasazený roztrhl 47 vítězů na 16 italských během nedělní demolice 6-1, 6-2, 6-4 ve čtvrtém kole na Roland Garros.
Skóre 6-3, 6-2, 6-2 dvouhodinového a devítiminutového osmiminutového vítězství Carlose Alcaraze nad Lorenzem Musettim naznačuje rutinu. Ale sotva to odpovídá tomu, co bylo odhaleno v tomto zápase.
V současné době je toho hodně známo o široké škále Alcarazových záběrů, rozlehlé nástěnné malbě barev, textury, hloubky a nuancí. Spousta z toho byla dnes k vidění, tak kompletní hra, jakou uvidíte v tenise; ještě úžasnější vzhledem k tomu, že Alcarazovi bylo teprve minulý měsíc 20 let. „Myslím, že to byl zatím můj nejlepší zápas na turnaji,“ řekl Alcaraz. 'Ano, myslím, že jsem hrál na dobré úrovni.'
Dnešek ukázal i další atribut Alcarazu. Připomnělo mi to příběh, který jsem kdysi slyšel od regionálního jazzového hudebníka, kterému budu říkat Bob. Jednoho dne na místním koncertu se k Bobovi na pódiu připojil host – významný mezinárodní jazzový hudebník, kterému budu říkat Steve.
V jednu chvíli Steve mávl pravou rukou dozadu. Na Bobovu otázku, co to znamená, odpověděl: 'Hrajte pomaleji.'
Další přišla vlna vpřed: „Hrajte rychleji“.
A pak, dlaň zvednutá do vzduchu, kruh nahoru ve směru hodinových ručiček. To Boba zmátlo. Steve ho uvedl na pravou míru: 'Hrajte lépe.'
Musetti vyhrál všech devět setů, které odehrál v prvních třech kolech, ale nedokázal prosadit ani jeden proti úřadujícímu šampionovi US Open.
© ZÍSKEJTE OBRÁZKY
Tenis má za sebou historii hráčů, kteří to dělali v pozdních fázích. V éře voleje na podání měli mistři jako Jack Kramer, John Newcombe a Pete Sampras pozoruhodnou schopnost otevírat sety a zápasy od všech čtyř.
Alcaraz dnes udělal svůj krok ještě dříve. Nejen hledal a nacházel svou nejlepší hru. Jako by zapínal vypínač, rychle ho přinesl, všechny rohy jasně hořely – pohyblivost, síla, přesnost, rozmanitost. Za stavu 0:2 v prvním setu Alcaraz zařadil vyšší rychlost a vyhrál pět z následujících šesti her. Poté, co se vzdal vedení 2:0 ve druhém, Alcaraz zlomil Musettiho za stavu 2 a znovu převzal kontrolu.
Podobný výbuch přišel ve stejné fázi třetího setu, Musetti opět podával na 2 all. V prvním bodě ukončil Alcaraz rally ostrým forhendovým vítězem crosscourtu. Dále nedotknutelný bekhendový return po lajně. Musetti v love-30, zjevně vystrašený vším, od přesnosti Alcarazu po rychlost nohou, přehrál úder z forhendu a snížil trojitý bod zlomu. Za stavu 30-40 se Alcaraz probojoval k síti a zastřihl šikmý forhendový volej. Po přestávce v ruce ji Alcaraz rychle upevnil milostným držením. Vyrovnávací bod za stavu 5:2, výhoda Alcaraz: podání kopem do šířky, následovaný forhendem zkrouceným křížem. Jakkoli je zvláštní nazvat sekvenci Alcaraz starou hrou pro někoho tak mladého, tak to skutečně bylo.
Hrajte lépe. Jednoduchý? Ano. Snadný? Ne.
Mějte na paměti, že Musetti je nasazen 17. a vyhrál své první tři zápasy bez ztráty setu. Ve třetím kole kompletně rozebral 14. nasazeného Cama Norrieho, 6-1, 6-2, 6-4. Musetti také porazil Alcaraz, když si předtím tito dva zahráli na úrovni turné, třísetový thriller loni v létě ve finále v Hamburku. Musetti řekl: 'Myslím, že od posledního setkání v Hamburku hodně vyrostl.'
Alcaraz bude mít bilanci 4-0 proti svému čtvrtfinálovému soupeři Stefanos Tsitsipas. Dvacetiletý hráč porazil Řeka a v dubnu úspěšně obhájil barcelonskou korunu.
© © Andy Cheung / ArcK Images / Getty Images
V neděli se však Musetti mohl postavit jen občas na odpor, přihlížející, který zasáhl 16 vítězů ku 47 pro Alcaraz. 'Příliš jsem se o něj bál,' řekl Musetti. 'Během zápasu jsem vždy příliš spěchal.' V tomto smyslu se Musetti stal méně účastníkem a více jako my ostatní: divák. Dokonce i Alcaraz má rád příležitost přijmout to, co se stalo. Na otázku, zda se po jednom ze svých pozoruhodných umístění dívá na videoobrazovku na kurtu, Alcaraz odpověděl: „Jo. Hodněkrát. Některé velké záběry chci znovu sledovat na obrazovce během zápasu.“ Taková láska ke hře přivolává takové charismatické hvězdy jako baseballový skvělý Willie Mays a basketbalové legendy Magic Johnson a Steph Curry.
V posledních letech se miliony lidí ptají, co se stalo, když ze hry odešli takoví velikáni jako Serena Williamsová a Roger Federer. Jako na zavolanou přišel Alcaraz. O jeho neuvěřitelném tenise už se toho dá říct hodně. V příštích letech toho bude řečeno mnohem více. Jak se Alcaraz stal tak rychle velkým? Jaké byly jeho praktiky? Jak se připravoval a závodil jako junior? Časem se dozvíme ještě více o jeho rodičích, trenérech, kamarádech. Právě dnes například Alcaraz pochválil dva ze svých raných trenérů, Carlose Santose a Kiko Navarra.
Ale poslední komentář brankáře pochází z něčeho, co Alcaraz řekl minulý týden na Roland Garros. Na otázku, zda se usmívá, protože tolik vyhrává, nebo vyhrává, protože se usmívá, Alcaraz odpověděl: „Pořád vyhrávám, protože se usmívám. A vždycky jsem říkal, že úsměv je pro mě klíčem ke všemu, víš. Jo, baví mě být na takovém stadionu, na takovém turnaji, ve městech. To je pro mě nejdůležitější, abych si to užil, a proto se pořád usmívám.“
Tato slova mi připomínají pozoruhodnou fotku Federera a Rafaela Nadalových z loňského podzimu na Laver Cupu, kdy se oba drží za ruce a brečí po Federerově posledním zápase. Okamžitým instinktem je vidět tenis striktně jako nulový součet, kde jeden vyhrává, druhý prohrává – konec příběhu. Ale když se projevují takové projevy, jako jsou slzy titánů a Alcarazův úsměv, mohlo by být docela dobře možné vyvážit výzvy soutěže čirou radostí z možnosti se do ní zapojit.
