'Vidíte skvělé šampiony, končí týdny volna,' řekl Shelton, který v Tokiu vyhrál svůj první titul v kariéře.
'Všechny záležitosti tohoto týdne.' První titul v knize,“ napsal na Twitteru Ben Shelton poté, co v neděli v tokijském finále porazil Aslana Karatseva vysoce efektivním skóre 7-5, 6-1.
Touto větou Shelton, možná neúmyslně, určil téma týdne na mužské straně. Jako vítězové titulu ATP se k němu připojili Gael Monfils ve Stockholmu a Alexander Bublik v Antverpách. Tito tři hráči jsou různého věku, z různých zemí a jsou v různých fázích své kariéry. Ale jedno mají společné: Jsou známější pro svůj bleskový záběr než jejich konkurenční substance.
Je pravda, že je stále předčasné se o Sheltonovi takto vyjadřovat. Každý, kdo dokáže prolomit Top 15 jako dvacetiletý nováček na turné, je jednoznačně silným konkurentem. Ale po většinu roku 2023 vypadal Američan, že by mohl být velkým chlápkem s jasnými světly. Měl podání rychlostí 140 mil za hodinu, všudypřítomný úsměv, smlouvu na oblečení s firmou Rogera Federera a oslavu vítězství po telefonu.
Ale měl základní konzistenci potřebnou k tomu, aby vyhrál na týdenní bázi?
Zrodila se hvězda 🌟 @BenShelton zajistil si svůj první titul na okruhu ATP v kariéře, když porazil Karatseva 7-5, 6-1! #KinoshitaGroupJapanOpen pic.twitter.com/CmUYuT1RIG
— Tennis Channel (@TennisChannel) 22. října 2023
Shelton se na Australian Open dostal do čtvrtfinále, pak se dalších šest měsíců snažil vyhrávat zápasy, až se na US Open dostal do semifinále. Před dvěma týdny, na cestě do dalšího semifinále v Šanghaji, Shelton přiznal, že je „závislý na velkých pódiích“.
Když Novak Djokovič otočil stůl a zavěsil na něj telefon na Open, zdálo se, že zpráva, která s tím souvisela, zněla: Klidně na blesk, chlapče, než uvidíme výsledky.
Možná si Shelton vzal Djokovičovo chladnokrevné mimikry k srdci. Namísto toho, aby se trápil poté, co opustil své domovské fanoušky v New Yorku, jako to udělal po odchodu z Melbourne, položil hlavu zpátky, přidal se ke svému prvnímu asijskému swingu a prožil dva skvělé, těžce vydělané týdny daleko od zájmu USA. . V Šanghaji zaznamenal svou první výhru nad hráčem z Top 5, Jannikem Sinnerem. V Tokiu porazil svého kolegu z Top 20 Američana Tommyho Paula a přežil tři další těsné zápasy na tři sety, aby získal svůj první titul v kariéře. V semifinále přišel ze setu a dvou brejků, aby ukradl výhru dalšímu krajanovi, Marcosi Gironovi.
'Od začátku jsme opravdu tvrdě pracovali, abychom vybudovali moji hru a vyhráli tituly na ATP Tour,' řekl v neděli Shelton. 'V poslední době jsem udělal několik hlubokých běhů.' Vidíte skvělé šampiony, končí týdny volna. Vyhrávají tituly, nedostanou se jen do finále. Dokážou si udržet svou úroveň po celý týden. ... Zvládnout to na jeden týden, dát dohromady pět zápasů v řadě v Tokiu je opravdu speciální.“
Dvacetiletý Shelton v pondělí po vítězství v Tokiu prolomí Top 15.
tenisový míček bazuka
© Getty Images
Sheltonův obvyklý blesk a zbraně byly proti Karatsevovi velmi důkazem. Jeden míč poslal vysoko do hlediště nad hlavou a další bod získal smečí, kterou s děsivou lehkostí švihl vysoko ve vzduchu a hluboko za hlavou. Vítězství uzavřel sérií blýskavých forhendových winnerů.
Vyhrál si ale také chytrostí a pestrostí. Shelton trefil pouhá tři esa a neustále míchal tempo a umístění na svém podání, místo aby neustále přiváděl teplo. Zdá se, že má asi 20 různých rychlostí a vidí, jak může zasáhnout. Klíčové body získal podáním a volejem; jiní posílá svůj forhend z rohu do rohu, ve stylu Rafaela Nadala; ostatní tím, že řídí jeho návrat a nabíjí do sítě. Ve chvíli, kdy prostřelil forhend po lajně a prolomil na 4-1 ve druhém setu, Karatsev se nezmohl na nic jiného, než se sehnout a rozbít svou raketu na kusy.
'Opravdu se těším na tento konec roku,' řekl Shelton. „Myslím, že je to pro mě skvělá příležitost. Na začátku sezóny jsem prohrával brzy po týdnech, takže můj počet zápasů není tak vysoký, takže se cítím svěží. Těším se, že sezónu zakončím v plné síle.'
Jaká neuvěřitelná náhoda! 12 let poté, co jsem poprvé vyhrál turnaj ve Stockholmu, se opět ocitám na nejvyšším stupínku vítězů 😊. 12 let, 12 titulů… zdá se, že číslo 12 je moje šťastné číslo 🤪 (tým 15 navždy 😃)! Ale tento titul je celý… pic.twitter.com/TEafClluZj
— Gael Monfils (@Gael_Monfils) 22. října 2023
Tam, kde Shelton teprve začal předvádět své jedinečné dary na výrobu střel, udělali Monfils a Bublík kariéru. Francouz je možná nejakrobatičtějším hráčem v historii tenisu a při svém vertikálním skoku ve 37 letech neztratil sotva centimetr. Bublík ve 26 letech jen zřídka zkusí standardní úder, když je možný exotický. Jeho repertoár podvodných podání, rychlých druhých podání a z ničeho nic drop shotů soupeří s Nickem Kyrgiosem.
Jako konkurenti jsou však Monfils a Bublik oba ze školy bratrstva ATP. Tím myslím, že upřednostňují požitek ze hry a respekt k soupeři před bezohlednou soutěživostí. Vyhrají nebo prohrají, končí objetím a chválou soupeře. Život je pro ně příliš krátký a soutěžení příliš nervy drásající na to, abyste na sebe vyvíjeli obrovský tlak, abyste vyhráli tenisový zápas. Před tímto týdnem měl Bublík na svém kontě dva tituly, zatímco Monfils jich měl 11 za 17 let na turné. Pouze jednou vyhrál Monfils více než jeden turnaj v sezóně.
Tento víkend byl pro oba muže jiný.
Monfils tvrdě pracoval na tom, aby se ve svých 37 letech vrátil po zranění, as neustálou podporou své manželky Eliny Svitolinové se zdá, že je odhodlán ze svého posledního kola vytěžit maximum. Ve stockholmském finále proti Pavlu Kotovovi si Monfils dával šance na kolaps. Za stavu 5:5 ve druhém setu zaostal za stavu 0:40 při svém podání, než se uklidnil a prosadil si dalších pět bodů. V tiebreaku vyfoukl dva setboly za stavu 6:4, než to uzavřel na 8:6. Ale když ho Svitolina pobízel z první řady, zůstal Monfils trpělivý a dostatečně pozitivní, aby vyhrál svůj druhý stockholmský titul, 12 let po svém prvním.
'Snažil jsem se prosadit. Nevím, jak jsem se zvedl, ale pořád jsem věřil a bojoval.' - Gael Monfils
I když zvítězilo, bylo to pro „La Monf“ bratrství na prvním místě.
'Poděkování Pavlovi, měl za sebou neuvěřitelný týden a na kurtu mě tlačil,' řekl Monfils o Kotovovi. „Dnes jsem hodně běhal. Když jsem ve druhém setu musel šetřit brejkboly, snažil jsem se prosadit. Nevím, jak se mi to podařilo, ale pořád jsem věřil a bojoval.'
Bublík nemusel v Antverpách moc šetřit. Ve čtyřech zápasech ztratil jeden set a ve finále byl dominantní při svém podání proti Arthuru Filsovi. V průběhu turnaje získal rodák z Moskvy 136 ze 148 bodů při svém prvním podání a 36 z 37 ve finále. Pokaždé, když se Filsovi podařilo něco udělat ve službě Bublík, přeplněný dům v Antverpách se dostal za něj a pokusil se ho shromáždit. A pak je Bublík opět umlčel kulovým podáním.
Bylo toho málo z exhibičního umění a vysoce riskantních záběrů, které jsme si zvykli očekávat od Bublíka, který díky své jednostranné 75minutové výhře téměř nezměnil výraz. Navzdory tomuto výkonu je stále nemožné o něm předpovídat. Letos Bublík vyhrál titul v Halle a ve Wimbledonu se dostal do čtvrtého kola; pak ve svých dalších sedmi turnajích vyhrál jen jeden zápas.
Přesto, pokud má vůli, jeho podání mu dává cestu.
Podívejte se na tento příspěvek na Instagramu
Stejně jako Monfils však i Bublík možná nikdy nebude cítit potřebu vyhrát každý zápas, který odehraje. A stejně jako Monfils měl poté na svého soupeře jen chválu.
'Celý zápas jsem v podstatě podával [dobře],' řekl Bublík. 'Řekl jsem Arthurovi, že jsem měl velké štěstí, že jsem ho porazil ve finále, než se stane další velkou věcí.' To byla jediná možnost, kterou jsem měl, a udělal jsem ji dobře.'
Někdy flash skrývá nedostatek substance. Tento týden tito tři šampioni ukázali, že potěšit davy neznamená, že nemůžete také vyhrát tituly.
