Jeho vrcholná výhra nad Carlosem Alcarazem a zničující forhend křížem krážem, který k tomu vedl, shrnuje Srba, stejně jako jakýkoli zápas, který kdy hrál, a každou střelu, kterou kdy zasáhl.
Jaké jsou největší rány, které kdy zasáhl nejlepší mužský tenista všech dob Novak Djokovič? Před nedělí se mi vybavily hned tři.
Nejprve to byl jeho forhendový return typu „vše nebo nic“, aby zachránil zápas proti Rogeru Federerovi v semifinále US Open v roce 2011 – kdysi se tomu říkalo „Výstřel“.
Za druhé, jeho zničující forhendové podání křížem krážem proti Rafaelu Nadalovi na konci pátého setu jejich semifinále Wimbledonu 2018.
Za třetí, jeho ještě ničivější forhendové podání křížem krážem zachránilo mistrovský bod proti Federerovi ve finále Wimbledonu 2019.
Nyní můžete do tohoto seznamu přidat čtvrtý otřesný úder a tento může jít rovnou nahoru. Opět to byl forhend crosscourtem. Opět to přišlo proti jednomu z jeho největších rivalů, tentokrát Carlosi Alcarazovi. Opět se to stalo pozdě v masivním zápase, za stavu 2:2 v tiebreaku druhého setu nejlepšího ze tří setů olympijského zápasu o zlatou medaili.
A opět to znamenalo rozdíl ve výsledku a ukázalo, že Djokovič dokáže vzít to nejlepší od kohokoli a najít způsob, jak to překonat.

Stejně jako soupeři Roger Federer, Rafael Nadal a Andy Murray vyhrál i Novak Djokovič zlatou olympijskou medaili.
Za stavu 2:2 se Djokovič a Alcaraz dostali do typu intenzivní základní rallye, kdy se nevzdaly země, bojovali s ohněm a více ohněm, které charakterizovalo tento zápas. Normálně, když Alcaraz promění tyto rallye ve výměnu forhendů proti Djokovičovi (nebo komukoli jinému), je to on, kdo to ukončí bouřlivým, těžko se točícím vítězem do rohu, který nechá jeho soupeře marně mrskat po míči. A Alcaraz skutečně trefil ránu, která na zlomek vteřiny vypadala, že přesně to udělá.
kde si v mém okolí zahrát raketbal
Ale ne tentokrát, ne když se Djokovič snažil vyhrát něco, co mu 16 let unikalo. Místo toho, aby sledoval, jak míč prochází kolem něj, 37letý hráč udělal krok vzad, otočil boky a protrhl ještě tvrdší forhend křížem krážem pod ostřejším úhlem, který způsobil, že jeho 21letý soupeř , pro jednou není možné reagovat. Djokovič měl vítěze, minibrejk a vedl 3:2. Další bod už neztratí.
'Nevím, co říct, jsem pořád v šoku, upřímně,' řekl Djokovič po svém málem . 'Dal jsem své srdce, svou duši, své tělo, svou rodinu, všechno do toho, abych vyhrál olympijské zlato ve věku 37 let. Konečně jsem to dokázal.'

Djokovič letos v létě Roland Garros nevyhrál, ale zároveň letos ještě neprohrál dokončený zápas na terre battue.
Djokovič to dokázal také tím, že vyhrál dosud nejlépe odehraný a nejvybojovanější zápas roku 2024 proti soupeři, který je o 16 let mladší a který vypadal o 16 let mladší, když ho před třemi týdny ve Wimbledonu porazil ve třech rychlých setech. finále.
Jaký rozdíl ty tři týdny udělaly.
Stejně jako loni, když se potkali na Roland Garros, vzal Djokovič zápas přímo do Alcarazu. Kontroval Španělově smrtelnější síle tím, že se pohyboval vpřed, bral míč brzy, podával a volejoval a nikdy neváhal stisknout spoušť. Body byly frenetické. Vytáhli oba chlapy nahoru a dozadu a ze strany na stranu. Byli vyhráni spíše vítězi a vynucenými střelami než chybami. Celkem bylo 14 brejkových bodů – 13 z nich v prvním setu – ale všechny byly zachráněny.
Djokovič vyhrál tento zápas ve třech okamžicích. První přišel, když podával za stavu 4:4 v prvním setu. Bylo to tady, když zápas gradoval, a mohlo být rozhodnuto. Alcaraz byl ve špičkovém scrambling módu, což znemožňovalo dostat se po nemožném se dostat do bodu, kdy se Djokovič mohl jen usmívat a zavrtět hlavou nad svým nesmrtelným mladým soupeřem. Pětkrát dosáhl Alcaraz bodu brejku, ale pětkrát ho Djokovič zadržel prvním úderem. Pokud se tam rozbil Alcaraz, mohl být ten set jeho. Ale Djokovič ho nenechal zlomit.
Další dva rozhodující momenty přišly v tiebreaku a každý dopadl podobně. V prvním se skóre změnilo na 3:3, než Djokovič poslal (možná chybný) forhendový return druhého podání na postranní čáru pro podivně vypadající winner. Odtud udělal Alcaraz dvě přímé nevynucené chyby. Ve druhém tiebreaku bylo skóre 2:2, než Djokovič rozlouskl forhendový winner, o kterém jsem mluvil výše. Opět následoval Alcaraz se dvěma nevynucenými chybami, které zpečetily jeho osud.
V obou setech se Djokovič s Alcarazem utkali vyrovnaně až do samého konce; v obou případech to bylo dítě, které nakonec prasklo.
„Hráli jsme téměř tři hodiny na dva sety. Byla to neuvěřitelná bitva, neuvěřitelná bitva,“ řekl Djokovič. „Když ho minula poslední střela, byl to jediný okamžik, kdy jsem si skutečně myslel, že můžu zápas vyhrát. Myslím, že jsem věřil, že mohu vyhrát, ale ve skutečnosti to vyhrát, protože se neustále vrací. Pořád mě žádá, abych hrál můj nejlepší tenis.'

Djokovič nyní vede nad Carlosem Alcarazem v vzájemných střetnutích 4:3 a vyhrál tři z posledních čtyř kolizí.
© AFP nebo poskytovatelé licencí
Vítězství je vrcholem Djokovičovy kariéry. To mu dává jeho první zlatou medaili pro Srbsko a dělá ho dvouhra Golden Slammer vedle Steffi Grafové, Andreho Agassiho, Rafaela Nadala a Sereny Williamsové. Nazval to Djokovič poslední dílek jeho skládačky , a řekl, že to v něm konečně vyvolalo pocit, že je „dost“ – jako člověk i jako hráč.
Mluvíme o starších legendách, které „vracejí čas“, když hrajou tak, jak to dělaly, když byly mladé. Málokdy to ale působí tak doslovně pravdivě jako v neděli. Ještě minulý měsíc ve Wimbledonu to vypadalo, jako by Alcaraz konečně předjel Djokoviče, a éra velké trojky vypadala, jako by se konečně chýlila ke konci. Ten posun jednou nastane. Ale pro dnešek mohla být Djokovičova schopnost zvrátit nevyhnutelné střídání stráží na jedno odpoledne nejpozoruhodnějším aspektem jeho vítězství.
Nebo byste mohli říct, že Djokovič byl jen Djokovič. Ať už střílí zničující forhendy a hledá způsoby, jak vyhrát proti Federerovi, Nadalovi nebo Alcarazovi, historie říká, že když něco chce na tenisovém kurtu, dostane to.